Daň z dědictví peněz: Co musíte vědět v roce 2024

Zrušení daně z dědictví v roce 2014

# Dědění peněz bez daní – co to znamená pro vás

Od ledna 2014 se v Česku zásadně změnilo, jak přistupujeme k dědictví. Daň z dědictví byla kompletně zrušena, což přineslo skutečnou úlevu tisícům lidí, kteří se museli vypořádat se ztrátou blízkého člověka a zároveň řešit majetkové záležitosti.

Jak to vypadalo dříve? Představte si, že jste zdědili po babičce byt nebo úspory, které celý život šetřila. Kromě bolesti ze ztráty a papírování s notářem jste museli ještě vyplňovat daňové formuláře a platit státu jeho podíl. Výše daně závisela na tom, jak jste byli s babičkou příbuzní a kolik jste vlastně zdědili. Nebylo to jednoduché ani levné.

Systém fungoval ve třech skupinách. Nejblíže měli k penězům manželé, děti, rodiče a prarodiče – ti platili nejméně. Sourozenci, synovci, neteře a tchýně s tchánem patřili do druhé kategorie. A pokud vám něco odkázal vzdálenější příbuzný nebo dokonce přítel? Tam už daňový úřad sahal hluboko do kapsy. Čím vzdálenější vztah, tím vyšší sazba.

Celé to bylo spojené s nemalou administrativou. Nestačilo projít dědickým řízením – čekala vás ještě návštěva finančního úřadu. Pro mnoho lidí to byla noční můra plná formulářů, lhůt a nejasností. Zvlášť když majetek nebyl úplně jednoduchý – třeba několik nemovitostí, cenné papíry nebo podíl v firmě.

Pak přišel rok 2014 a s ním výrazné zjednodušení. Dnes už je jedno, jestli dědíte po manželovi, tetě nebo sousedovi – daň neplatíte. Žádná daňová přiznání, žádné počítání procent, žádné běhání po úřadech. Prostě zdědíte a majetek je váš.

Existuje jediná výjimka: když zděděný majetek začne vydělávat. Kupříkladu pronajmete zděděný byt – pak samozřejmě platíte daň z příjmu z pronájmu, což je ale běžná daňová povinnost každého pronajímatele, ne speciální daň z dědictví.

Pro rodiny, které prožívají ztrátu blízkého, to znamená o jednu starost méně. Místo vyplňování formulářů pro finanční úřad se můžete soustředit na to podstatné – vyřídit dědické řízení, rozdělit majetek podle závěti nebo dohody a postupovat dál. Už vás nečeká nepříjemné překvapení v podobě daňové povinnosti, kterou byste museli uhradit často z vlastních úspor, protože zděděné peníze jste už možná rozdělili nebo investovali.

Tato změna ukázala, že někdy méně opravdu znamená více. Méně byrokracie, jednodušší pravidla a víc času na to, co v těžkých chvílích skutečně potřebujete vyřešit.

Současná právní úprava dědění peněz

Dědění peněz v Česku se řídí občanským zákoníkem, který platí od roku 2014. Tento zákon výrazně změnil pravidla hry a ovlivnil celý proces předávání majetku z generace na generaci. Když někdo z vašich blízkých zemře, peníze se dědí stejně jako cokoliv jiného – může jít o hotovost schovanou doma, úspory na účtu, akcie nebo třeba dluhopisy.

Základní rozdíl je v tom, jestli zůstavitel napsal závěť, nebo ne. Když existuje platná závěť, majetek se rozdělí podle přání zemřelého. Není tu závěť? Pak nastupuje zákonné dědění. Tady zákon přesně určuje, kdo co dostane. Nejdřív jsou na řadě děti a manžel – manžel zdědí stejně jako jedno dítě, ale nejméně čtvrtinu všeho. Představte si rodinu se dvěma dětmi: každé dítě dostane třetinu a manžel taky třetinu. Jsou-li jen dospělé děti bez druhého rodiče, dědí všechno rovným dílem. Nemá zůstavitel děti? Pak dědí manžel polovinu a rodiče druhou polovinu.

Daň z dědictví? Ta už neexistuje. Od roku 2014 ji zrušili, což byla opravdu dobrá zpráva pro všechny. Dřív jste museli platit dědickou daň podle toho, jak jste byli se zemřelým příbuzní. Dnes si můžete převzít zděděné peníze bez toho, že by vám stát strhával procenta. Žádné daňové přiznání, žádné komplikace.

To ale neznamená, že by s penězi nebyly spojené vůbec žádné povinnosti. Když později zděděný byt prodáte nebo ho budete pronajímat, daň z příjmu vás může potkat. Ale samotné dědění je osvobozené – to je klíčové.

Důležitá věc: musíte soudu oznámit všechen majetek, který zemřelý vlastnil. Ano, všechen. Účty v bankách, hotovost, investice, prostě všechno. Banky vám informace poskytnou, jakmile doložíte potřebné dokumenty – úmrtní list a další papíry. Bez tohoto přehledu se dědictví jednoduše nevypořádá. A je to fér – jen když víte, co všechno tu je, můžete to správně rozdělit mezi všechny dědice.

Dědictví není jen převodem majetku, ale i odpovědností vůči budoucím generacím, přičemž daň z něj představuje společenský příspěvek za privilegium přijmout to, co druzí vytvořili

Vladimír Sedláček

Povinnost podat daňové přiznění k dědictví

Od začátku roku 2014 se v České republice zásadně změnily pravidla pro dědění. Dědictví peněz ani jiného majetku již nepodléhá zdanění – a to je zpráva, která potěší každého, kdo se ocitl v nelehké situaci řešení pozůstalosti po blízkém člověku. Představte si, že místo složitého vyplňování formulářů a výpočtů můžete věnovat čas tomu, co je v takových chvílích důležitější.

Dříve to fungovalo úplně jinak. Museli jste se prokousávat daňovými přiznáními, sledovat lhůty a řešit, kolik vlastně stát chce z toho, co vám zanechal otec, matka nebo prarodiče. Dnes je situace nesrovnatelně jednodušší.

Daň z dědictví byla zrušena a s ní zmizela i nutnost cokoliv hlásit finančnímu úřadu. Zdědili jste dům po babičce? Nemáte co vyřizovat. Dostal se k vám účet s úsporami? Žádné přiznání. Nemusíte finančáku oznamovat nemovitosti, cenné papíry ani finanční prostředky. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o dvacet tisíc, nebo několik milionů.

Tahle změna byla součástí reformy, která měla občanům ulehčit život a zbavit je zbytečné byrokracie. A to se rozhodně povedlo.

Pozor ale – ačkoli samotné nabytí dědictví není zdaněno, mohou existovat jiné daňové povinnosti spojené s tím, co jste zdědili. Řekněme, že jste se stali majitelem rodinné chalupy. Samotné zdědění vás nic nestojí, ale od příštího roku budete platit daň z nemovitých věcí jako každý jiný vlastník. To je logické, že ano?

Podobně je to s majetkem, který vám začne vydělávat peníze. Zdědíte třeba akcie, které vyplácejí dividendy, nebo byt, který pronajímáte? Tyto příjmy samozřejmě podléhají dani z příjmů. Nejde však o žádnou speciální daň z dědictví – prostě platíte daň z toho, co vám majetek přináší, stejně jako každý jiný.

Při nabytí nemovitosti dědictvím vzniká povinnost zaplatit správní poplatek za zápis do katastru nemovitostí. Není to ale daň z dědictví, pouze administrativní poplatek za to, že katastrální úřad zapíše vás jako nového vlastníka. A částka? Výrazně nižší, než bývala dřívější daň dědická.

Jak to vlastně vypadalo před rokem 2014? Záleželo hlavně na tom, kdo jste byli a kolik jste zdědili. Manželé, děti a rodiče většinou neplatili nic nebo jen symbolické částky. Vzdálenější příbuzní nebo třeba přátelé zůstavitele už to měli komplikovanější a museli sáhnout hlouběji do kapsy. Existovaly různé slevy, osvobození, výjimky – zkrátka systém, kterému někdy nerozuměl ani daňový poradce.

Dnes je situace jasná: neexistuje žádná povinnost podávat daňové přiznání k dědictví peněz ani čehokoliv jiného. Ušetříte čas, nervy i peníze. V době, kdy řešíte ztrátu blízkého člověka, je to určitě úleva, kterou oceníte.

Osvobození od daně darovací při dědění

Když v rodině někdo zemře a zanechá po sobě majetek, často se objevuje otázka, co s daněmi. Možná vás překvapí, že dědění v České republice je dnes mnohem jednodušší než dřív. Od roku 2014 se totiž zásadně změnily pravidla hry.

Vzpomínáte si, jak to fungovalo dřív? Mnoho rodin se potýkalo s nepříjemnou situací – zdědili dům po rodičích nebo babičce, ale museli odvést státu takové peníze na dani, že někdy neměli jinou možnost než nemovitost prodat. Čím vzdálenější byl příbuzenský vztah, tím víc se platilo. Stávalo se, že lidé museli řešit půjčky nebo prodávat majetek jen kvůli tomu, aby uhradili daň z dědictví. To byla opravdu stresující doba navíc k už tak smutné situaci po ztrátě blízkého člověka.

Dnes je situace naštěstí úplně jiná. Pokud dědíte po svých rodičích, dětech, prarodičích, manželovi nebo manželce, nemusíte platit vůbec nic. Žádnou daň, žádné komplikované papírování s finančním úřadem. Prostě zdědíte a majetek je váš bez dalších povinností vůči státu.

Ale pozor, není to tak jednoduché pro všechny. Kdo všechno spadá do této výhodné skupiny? Kromě už zmíněných rodičů, dětí a prarodičů sem patří i vnuci, pravnuci, tchán a tchýně, zeť nebo snacha. Zajímavé je, že osvobození se vztahuje i na osoby, které se zůstavitelem žily minimálně rok ve společné domácnosti a staraly se o ni nebo byly odkázané na jeho výživu. To může být třeba druh nebo družka, i když spolu oficiálně oddaní nebyli.

Co když ale dědíte po strýci, tetě nebo bratranci? Tady už bohužel daň zaplatit musíte. Totéž platí pro úplně vzdálené příbuzné nebo dokonce nepříbuzné osoby. V takových případech je potřeba podat daňové přiznání a odvést státu jeho podíl. Daňová povinnost vzniká v okamžiku, kdy se dědictví stane oficiálně vaším – tedy když soud vydá pravomocné rozhodnutí o dědictví nebo když notář sepíše příslušný zápis.

Zvlášť důležité jsou informace o zdanění peněz. Představte si, že vaše maminka měla na účtu našetřených pět set tisíc korun. Zdědíte je bez daně? Pokud jste její dítě, ano. Peníze na účtu, akcie, dluhopisy nebo jakékoliv jiné finanční prostředky – to všechno spadá pod stejné pravidlo jako nemovitosti nebo třeba auto. Osvobození se vztahuje na celý majetek, nejen na dům nebo byt.

Mnoho lidí si myslí, že daň se platí jen z nemovitostí. To je omyl. Dědictví může zahrnovat opravdu cokoli – od šperků přes obrazy až po peníze v hotovosti schované v trezoru. Všechno podléhá stejným pravidlům, takže pokud patříte do té privilegované skupiny blízkých příbuzných, nemusíte řešit daně vůbec.

Je to vlastně logické, ne? Rodina by měla mít možnost předat svůj majetek dál bez toho, aby stát sahal na podstatnou část toho, na co se celý život dřelo. Změna ze roku 2014 byla v tomto ohledu opravdu velkým krokem správným směrem a ulehčila situaci statisícům českých rodin v už tak těžkém období.

Dědění peněz mezi příbuznými první skupiny

V českém právním systému patří dědění peněz mezi nejbližšími příbuznými k nejčastějším situacím, se kterými se rodiny potýkají po ztrátě blízkého člověka. Do první skupiny dědiců spadají manžel nebo manželka, děti a pokud už děti nežijí, tak i jejich potomci – tedy vaši vnuci a vnučky. Právě tato skupina má v Česku výrazně zvýhodněné postavení, což dává smysl. Stát tím chrání nejužší rodinné vazby a snaží se zajistit, aby majetek přecházel v rodině co nejhladčeji.

Co se týče peněz – ať už jde o hotovost, úspory na účtech, vkladních knížkách nebo třeba investicích – od roku 2014 neplatí příbuzní první skupiny žádnou daň z dědictví. Ano, čtete správně. Žádnou. Původní daň dědická zmizela a nová daň z nabytí nemovitých věcí se peněz ani nedotýká. Pro děti, manžele a vnuky to znamená obrovskou úlevu. Nemusíte řešit, kolik odvedete státu, když dostanete úspory po mamince nebo tatínkovi. V době, kdy už tak procházíte těžkým obdobím, je to aspoň jedna starost méně.

Zní to jednoduše, že? A ono to tak v podstatě je – z peněz nic neplatíte. Jenže pozor, to neznamená, že byste mohli úplně vynechat formality. Dědické řízení u soudu musíte absolvovat tak jako tak. Přihláška k dědictví? Tu je potřeba podat do měsíce od chvíle, kdy se dozvíte o úmrtí a o tom, že něco dědit budete.

Během řízení soud zjišťuje, co všechno zůstavitel vlastnil – včetně všech bankovních účtů a finančních úspor. Nakonec vydá usnesení, kde černé na bílém stojí, kdo co dostane. Teprve když tohle usnesení nabude právní moci, můžete se zděděnými penězi volně nakládat.

A ještě jedna důležitá věc: osvobození platí bez ohledu na to, kolik peněz dědit budete. Není tu žádný strop. Pět tisíc, půl milionu, deset milionů – pořád nic neplatíte. Tohle dělá z českého systému dědění jeden z nejpříznivějších pro rodiny a umožňuje přirozený tok majetku mezi generacemi.

Náklady spojené s dědictvím a poplatky

Když vám někdo blízký odejde, musíte se kromě smutku vypořádat i s praktickými věcmi. A dědění, ať už se to líbí nebo ne, znamená i výdaje. Ano, od roku 2014 u nás naštěstí neplatíme daň z dědictví – když zdědíte peníze nebo nemovitost, nemusíte z toho nic odvádět státu. To ale neznamená, že celý proces bude zadarmo.

První, na co si připravte peněženku, je notář. Bez něj to prostě nejde. Notář celé dědické řízení vede a jeho odměna se počítá z hodnoty toho, co dědíte. Čím víc zdědíte, tím víc zaplatíte – logické, že? Sazba je několik procent z celkové sumy a ještě k tomu připočtěte DPH. Notář sice dělá spoustu práce – vyřizuje úřady, připravuje dokumenty, stará se o všechny formality – ale jeho odměna může být pořádná položka.

Co lidi často překvapí, jsou všechny ty papíry, které musíte obstarat. Úmrtní list, výpis z katastru, potvrzení z banky o tom, kolik tam měl zesnulý na účtu, ocenění nemovitosti... Každý dokument něco stojí a když to všechno sečtete, můžete se dostat klidně na několik tisíc korun.

Zdědili jste dům nebo byt? Pak se nevyhnete znaleckému posudku. Musí se zjistit, kolik ta nemovitost vlastně stojí – podle toho se pak počítá notářská odměna. Znalec si řekne o několik tisíc, u složitějších případů nebo víc nemovitostí to může být i víc. A není to dobrovolné – prostě to musíte mít.

Banky taky nejsou zadarmo. Když potřebujete potvrzení o účtu zemřelého nebo chcete převést peníze na dědice, připravte se na poplatky. Některé banky si navíc účtují za to, že vedou účet zesnulého člověka, dokud se celé dědictví nevyřídí. A to může trvat klidně půl roku.

Někdy se nevyhnete ani advokátovi. Když se dědicové mezi sebou neshodnou, když není jasné, jestli je závěť platná, nebo když je majetek nějak zamotaný, advokát vám může hodně pomoct. Ano, stojí to peníze, ale v komplikovaných situacích to může být investice, která se vyplatí.

A pak jsou tu ještě dluhy. Zdědíte totiž nejen majetek, ale i případné závazky. Pokud zesnulý někomu dlužil, musíte to zaplatit z toho, co zdědíte. Dobrou zprávou je, že odpovídáte jen do výše toho, co jste po něm dostali. Kdyby dluhů bylo víc než majetku, můžete dědictví odmítnout.

Lhůty pro vypořádání dědictví u soudu

Když v rodině někdo zemře, čeká pozůstalé nejen bolest ze ztráty, ale také nutnost vyřešit praktické záležitosti. Vypořádání majetku zesnulého přes soud není jen formalita – jde o proces, který může trvat měsíce i roky a ovlivní vaši finanční situaci.

Kategorie	Před rokem 2014	Od roku 2014
Daň z dědictví peněz	Ano, existovala	Ne, zrušena
Sazba daně I. skupina	0,5% - 7%	0%
Sazba daně II. skupina	7% - 12%	0%
Sazba daně III. skupina	12% - 40%	0%
Povinnost podání přiznání	Ano	Ne
Osvobození pro manžela/děti	Částečné	Úplné
Zdanění nabytí peněz	Podléhalo dani	Osvobozeno

Zákon jasně stanovuje lhůty pro vypořádání dědictví, aby celé řízení proběhlo řádně a včas. To je důležité zejména kvůli daňovým povinnostem, které mohou dědicům vzniknout.

Máte třicet dní na to, abyste podali návrh na zahájení řízení u soudu – počítá se od chvíle, kdy se dozvíte o smrti blízkého člověka. Návrh směřuje obvykle na okresní soud v místě, kde zesnulý naposledy bydlel. Když tuto lhůtu zmeškáte, může to celý proces zkomplikovat, i když samotné právo na dědictví vám nezanikne.

Co se vlastně děje potom? Soud musí postupovat podle stanovených pravidel. Celé vypořádání většinou zabere několik měsíců až dva roky – záleží na tom, jak složitý majetek zesnulý zanechal a kolik je dědiců. Soud během té doby zjišťuje, co všechno k dědictví patří, kontroluje platnost závěti (pokud existuje), hledá všechny dědice a řeší případné dluhy.

A co daně? Tady přichází dobrá zpráva pro většinu z vás. Pokud dědíte po rodičích, dětech, prarodičích, vnucích nebo manželovi, neplatíte z dědictví vůbec žádnou daň – ani z peněz, ani z nemovitostí, ani z čehokoli jiného. Pro vzdálenější příbuzné nebo nepříbuzné osoby to může být jiné.

Jak dlouho to tedy celé trvá? Většina dědických řízení se vyřídí za šest až dvanáct měsíců, ale když je situace složitější, může to být i déle. Zákon nestanovuje přesný počet dní, ale požaduje, aby soud jednal rychle a efektivně.

Soud vás sice nebude řešit daně přímo – to není jeho práce – ale měl by vás upozornit, jestli vám nějaké povinnosti vznikají. Když dědíte peníze, nemovitosti nebo jiný majetek, měli byste vědět, jestli musíte něco odvést státu.

A co musíte udělat vy jako dědic? Máte šest týdnů na to, abyste soudu sdělili, zda dědictví přijímáte nebo se ho vzdáváte – lhůta běží od okamžiku, kdy vás soud vyrozumí o vašem právu na dědictví. Když se v této lhůtě neozve nikdo, automaticky se počítá s tím, že dědictví přijímáte s výhradou soupisu – což znamená, že nepřebíráte dluhy nad hodnotu zděděného majetku.

Daňové povinnosti dědiců v zahraničí

Když zdědíte majetek ze zahraničí nebo sami žijete mimo Česko, najednou se ocitáte v situaci, která není úplně jednoduchá. Daňové povinnosti se totiž začnou komplikovat víc, než byste čekali, a je potřeba myslet na spoustu věcí najednou – od mezinárodních smluv až po předpisy konkrétních zemí.

Představte si, že žijete v Praze a najednou zdědíte peníze po příbuzném v Německu. Co teď? Musíte nejdřív zjistit, jestli máte platit daň tam, kde ty peníze jsou, nebo tady, kde žijete vy. Česká republika od roku 2014 zrušila daň z nabytí majetku dědictvím, takže u nás samotné dědění peněz zdanit nemusíte. Jenže pozor – to neznamená, že jste úplně z obliga. Země, odkud peníze pocházejí, může mít svá vlastní pravidla a může po vás chtít, abyste tam daň zaplatili.

Dejme tomu, že zdědíte peníze v Rakousku, Německu nebo třeba v USA. V takovém případě si musíte zjistit, jak to tam funguje. Některé státy totiž chtějí daň z dědictví bez ohledu na to, kde bydlíte – zvlášť když se majetek nachází na jejich území nebo když tam žil zůstavitel. Pak nezbývá než podat daňové přiznání v té zemi a případně daň odvést.

Jak se ale vyhnout tomu, abyste neplatili dvakrát za totéž? Tady přicházejí na řadu smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které Česko uzavřelo s řadou států. Tyto smlouvy jasně říkají, který stát má právo vás zdanit a jak zajistit, abyste neplatili dvakrát. Konkrétní informace najdete na webu Ministerstva financí.

A ještě jedna věc, na kterou se často zapomína. I když v Česku neplatíte daň z děděných peněz, mohou vzniknout jiné daňové povinnosti spojené s tím, co s těmi penězi děláte dál. Uložíte je na účet a začnou vám naskakovat úroky? Ty už se danit musí. Nebo investujete a vyděláte? Zisk může být taky zdanitelný příjem.

Když chcete získat přístup k penězům na zahraničním účtu, banka od vás bude chtít doklad, že máte na ten majetek právo. Potřebujete potvrzení o nabytí dědictví od soudu nebo notáře. A často to není tak snadné – dokument musíte nechat úředně přeložit a ověřit apostilou, aby ho v cizině uznali.

Složitější to bývá, když máte dvojí občanství nebo když zůstavitel dlouho žil v zahraničí, ale pořád byl český občan. Kde vlastně měl své skutečné zázemí? Kde byl daňový rezident? To jsou otázky, na které musíte znát odpověď, protože od toho se odvíjí všechno ostatní – kde se bude konat dědické řízení i jaké daňové povinnosti vám z toho vyplynou.

Není to legrace a někdy je nejlepší obrátit se na odborníka, který se v tom vyzná. Mezinárodní dědění má prostě svá specifika a čím víc zemí do toho vstupuje, tím složitější celá věc je.

Rozdíl mezi dědickou a darovací daní

Převod majetku mezi lidmi – ať už jde o dědictví po zemřelém příbuzném, nebo o dar od žijící osoby – fungoval v minulosti v Česku trochu jinak než dnes. Od roku 2014 sice daň z dědictví neplatíme, ale pořád se vyplatí vědět, v čem se tyto dva způsoby převodu majetku lišily. Nikdy nevíte, kdy se může legislativa zase změnit.

Takže co je vlastně ten hlavní rozdíl? Jde především o to, jak a proč se majetek přesouvá z rukou do rukou. Když někdo zemře, jeho majetek přechází na dědice – buď podle závěti, nebo podle zákona. Zůstavitel už samozřejmě nemá možnost si to rozmyslet. Darování je ale úplně jiná. Tady někdo za svého života dobrovolně rozhodne: „Tohle chci dát tobě. Je to jeho svobodné rozhodnutí, které může udělat, kdy se mu zachce.

Další velký rozdíl? Kdy vlastně vzniká povinnost tu daň zaplatit. U dědictví to bylo až po smrti člověka, když se všechno vyřídilo a dědici skutečně dostali, co jim patřilo. Mohlo to trvat měsíce, než se celé dědické řízení doklepalo. U daru to bylo mnohem jednodušší – daň vznikla hned, když se smlouva podepsala nebo když se dar skutečně předal.

Zajímavé bylo i to, jak se majetek oceňoval. Představte si, že váš otec měl nemovitost nebo akcie. Pokud zemřel, oceňovalo se všechno k datu jeho smrti. Jenže než se dědické řízení protáhlo, mohla se hodnota těch akcií třeba výrazně změnit. U daru to bylo jasnější – počítalo se s hodnotou v okamžiku předání.

Kolik se vlastně platilo? To záleželo hlavně na tom, jak blízko jste si byli. Existovaly tři skupiny dědiců a dárců podle příbuzenství. Manželé, děti, rodiče – ti měli nejlepší podmínky. Vzdálenější příbuzní nebo cizí lidé platili víc.

A tady přichází možná nejzajímavější část – možnost si to naplánovat. Když jste chtěli něco darovat, mohli jste si vybrat správný čas, využít všechny úlevy a výhody. Smrt ale neplánujete. Proto spousta lidí raději za života postupně darovala majetek dětem nebo vnoučatům, místo aby čekali a nechávali všechno na dědění. Bylo to prostě rozumnější, měli nad tím kontrolu a mohli tomu přizpůsobit načasování.

Praktické kroky při přijetí peněžního dědictví

Když se ve vašem životě objeví peněžní dědictví, není to jen o penězích samotných. Je to chvíle, která přináší řadu povinností a také moment, kdy potřebujete mít jasno v tom, jak správně postupovat. Dobrou zprávou je, že od roku 2014 už v Česku neplatíme daň z dědictví – to celou situaci výrazně zjednodušuje. Přesto existují kroky, které prostě musíte udělat.

Jakmile někdo blízký zemře, měli byste co nejdříve kontaktovat notáře. Ten má na starosti celé dědické řízení – zjistí, jestli existuje závěť, kdo všechno má na dědictví nárok a co vlastně k dědictví patří. Pokud jde o peníze, připravte si informace o všech účtech zemřelého – běžné účty, spořicí účty, stavební spoření, investice. Čím lepší přehled notáři poskytnete, tím rychleji se celá záležitost vyřeší.

Teď k těm nákladům. I když daň z dědictví neplatíte, úplně zadarmo to nebude. Počítejte s tím, že zaplatíte soudní poplatky a odměnu notáři. Jak moc vás to vyjde? To závisí na celkové hodnotě dědictví. U peněz je to naštěstí jednoduché – jejich hodnota je jasná. Rozhodně se ale vyplatí zjistit si předem alespoň orientační částku, ať víte, na co se připravit.

S bankou to taky nebude úplně hladké. Jakmile se banka dozví o úmrtí, zablokuje účty zemřelého. Nic osobního – prostě musí počkat, až skončí celé dědické řízení a soud vydá rozhodnutí o tom, kdo co dostane. Teprve pak vám peníze převedou na váš účet. Ano, může to trvat i několik měsíců. Trpělivost se vyplatí, stejně jako to, že si s bankou občas ověříte, v jaké fázi se řízení nachází.

A teď důležitá otázka – musíte dědictví vůbec přijmout? Nemusíte. Můžete ho odmítnout, a to je docela podstatné zejména tehdy, když zemřelý zanechal kromě peněz i dluhy. Odmítnutí ale není jen tak – musíte to udělat u notáře nebo na soudu, a to v určité lhůtě. Jakmile dědictví přijmete, nesete odpovědnost i za případné dluhy, samozřejmě jen do výše toho, co jste zdědili.

Ještě jedna věc, která se často přehlíží. Ano, daň z dědictví neplatíte, ale pozor – pokud pak se zděděnými penězi začnete nějak hospodařit, může se situace změnit. Dáte peníze na termínovaný vklad a dostáváte z nich úroky? Ty už podléhají dani z příjmů. Stejně tak výnosy z investic. Proto má smysl popovídat si s daňovým poradcem o tom, jak se zděděnými penězi naložit co nejlépe.